Boží milost

Mt 10,8: Zadarmo jste přijali, zadarmo dejte.

Už se Vám stalo, že jste chtěli někomu udělat radost, dali jste mu dárek a on nebyl schopen jej přijmout? Pocit, že člověk bude něco dlužný, je u některých tak silný, že když dostanou dar, mají neodolatelné nutkání dárce také něčím obdarovat. A co když se setkají dva takoví dárci? To se může dokonce rozjet nelítostný souboj, v němž se jeden dárce snaží trumfnout hodnotnějším darem toho druhého. Vyhrává ten, který už žádný dar nedostane a podaří se mu dostat druhého do pozice dlužníka.

Možná bychom se divili, jak hluboce je v nás zakořeněna mentalita záslužnictví. Myslím tím, že můžeš dostat jen to, co si zasloužíš. Celá společnost tak funguje a sami sebe i druhé posuzujeme podle tohoto principu. Chceme-li však přijmout cokoli od Boha, musíme skutečně porozumět milosti a to až do té míry, že nás to zcela vysvlékne ze všech pokusů si zakládat na svých přirozených kvalitách a výkonech. Jak často v nich mylně spatřujeme hodnotu, kterou bychom mohli Bohu nabídnout. Podvědomě vnímáme, že jsme Boží dlužníci a snažíme se u něj něco „nakoupit“. Boží věci se ale nakoupit nedají, jsou nezasloužitelné, darované z milosti a dají se přijmout jen vírou, tedy zadarmo. Moje osobní přesvědčení je, že překážkou číslo jedna, která nám brání zakoušet více Boží moci a tedy Jeho dobroty, je právě mentalita záslužnictví. Jak se někdy říká: „Ať ti to Bůh odplatí.“

To co nám pomáhá, abychom nedělali z Božího domu tržnici (J 2, 16) a nechodili k Bohu „nakupovat“ je, když jsme chudí a nemáme tak co nabídnout. Ne že to samo o sobě je zárukou, že se nebudeme snažit u Boha něco nakupovat. Jsme ale každopádně blíže k tomu, abychom od Boha něco přijali. Tak jako ten celník, co volal „Bože, projev milost mně hříšnému“, odešel z chrámu spíše ospravedlněn než farizeus (L 18, 13-14). Ještě že se káže evangelium chudým (Mt 11, 5; L 4, 18), že mohou celníci přijít a nabrat si zadarmo (Iz 55, 1). Bohatý by nepřišel.

 

Církve dvou Šimonů

Kolikrát toužíme, prosíme, voláme a děláme všechno, co nám říká církev Šimona kouzelníka[1]. Někde v koutku našeho srdce však spoléháme na své kvality a výkony. Protože přece jenom něco málo máme, doufáme, že to snad bude stačit, abychom za to nakoupili. Církev jiného Šimona[2] však rozumí, že ne vlastní mocí ani zbožností dosáhne Boží moci, ale vírou v Ježíšovo jméno (Sk 3, 12-16). Vždyť je to všechno z víry, aby to bylo z milosti, tedy zadarmo, bez peněz a bez placení (Ř 4, 16).

Jestliže jsou Boží lidé vysvlečeni z Boží milosti, protože se snaží získat moc za něco tak, jako Šimon kouzelník, pak je jejich zkušeností bezmocnost. Jsou bezmocní vůči hříchu, bezmocní vůči útlaku, bezmocní vůči temnotě. V církvi Šimona kouzelníka pak vznikají doktríny, jejichž cílem je obhájit napětí mezi tím, co říká Bůh a mezi chybějící zkušeností. Lidé se pak často vrhají do přirozené oblasti, protože tam ještě něco zmůžou. Nahrazují Boží vliv lidským vlivem, zdůrazňují manažerské schopnosti, dobrou organizaci, psychologii, které mohou být na svém místě relevantní, ale zde vyprazdňují evangelium. Hlavní pozornost se upíná k člověku a jeho schopnostem, nikoli k Bohu a jeho schopnostem.

Kouzelníkova církev je očarovaná (Gal 3, 1). Ti, kdo čarují, se nazývají psi a zlí dělníci (Fil 3, 2). To jsou ti schopní mezi neschopnými, jistí mezi nejistými, bohatí mezi chudými (1 Kor 4, 8). A protože jsou bohatí, chtějí nakupovat, ale nic nedostanou, jen dobrý pocit ze svého bohatství, protože evangelium se káže chudým. Chudáci chudí, co jim naslouchají. Ti buď jen sedí, protože ví, že nic nemají, tak ani nakupovat nezkouší. Ti chudí, co věří, že mohou něco vydělat, pak získají také jen uspokojení ze svého bohatství. Bude jim vzato i to, co myslí, že mají (L 8, 18). Nerozumí, že poslouchají jiné evangelium (Gal 1, 6).

Druhý Šimon ale káže: Dokonale upněte svou naději k milosti, která je vám přinášena ve zjevení Ježíše Krista (1P 1, 13). Plně se tedy spolehněme na to, co vám bylo zdarma a nezaslouženě darováno. Máš potřebu? Žízníš? Pak stačí, když přijdeš k Němu a napiješ se (J 7, 37). Nic si za to neúčtuje.

 

[1] Jedná se o muže, který chtěl získat Boží moc za peníze, viz Sk 8, 9-24

[2] Jedná se o Šimona Petra (viz Mt 16, 18), který je autorem dále citovaných slov ze Sk 3, 12-16