Co je to „O co mi go“? Ne, není to jméno té japonské básnířky, ale jedná se o českou variantu výrazu „O co go“. Když si vyhledáme slovní spojení „O co go“ ve wikislovníku, najdeme tam, že jeden z významů je „vědět, o co se jedná (slangově, mezi mládeží)“. Odtud „O co mi go“ znamená „o co mi jde“ a označuje tak úmysly, záměry nebo motivy mého jednání.

Budete se možná divit, ale „O co mi go“ je jeden z nejdůležitějších předmětů Bible. Například když Ježíš mluví o obílených hrobech, poukazuje na skutečnost, že lidské „O co mi go“ je důležitější než to, co člověk dělá a jak se projevuje navenek (Mt 23). Naopak lidé věnují často více pozornosti tomu, co dělají, než svému „O co mi go“. V Pavlových dopisech se dozvídáme, že „O co mi go“ pro nás může být zahaleným tajemstvím, ač Bůh ho dobře zná a posuzuje dokonce kvalitu naše jednání v kontextu našeho „O co mi go“ (1K 4, 5; Ř 2, 14-16). V tomto smyslu je dobré usilovat o poznání svého „O co mi go“ a stát se tak rozumným člověkem, jak radí král Šalomoun (Př 20,5).

„O co mi go“ je rozhodující i při tom, když hledáme pravdu. Podívejme se, jak se ukázalo „O co mi go“ některých lidí, kteří chtěli vědět, jaká autorita stojí za Ježíšem:

A přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší a říkali mu: “V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?” Ježíš jim řekl: “Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím. Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.” Dohadovali se mezi sebou: “Řekneme-li „z nebe“, řekne: „Proč jste mu [tedy] neuvěřili?“ Máme říci „z lidí“?” Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: “Nevíme.” A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.” (Mk 11, 27-33)

Jak je vidět, tazatelé v případě Jana Křtitele vůbec neřešili, zda za ním stojí Boží autorita nebo se to všechno narodilo v hlavě toho podivína, co jedl kobylky a med divokých včel. Více je zajímalo, co o nich říkají lidé. Jednoduše řečeno jejich „O co mi go“ řešilo jen vlastní agendu a poznat pravdu nebylo zrovna na pořadu dne. Zdá se, že právě z toho důvodu jim ani Ježíš neříkal: „Kamarádi, to Bůh, který je můj táta, mi řekl, abych toto vše dělal. To on mě pověřil.“

Nesetkáváme se s podobnými „O co mi ga mi“ i dnes? To už je hodně japonské. Připomíná to ty papírové skládačky (pozn. aut.: origami).

Je to právě „O co mi go“, které rozhodne, zda poznám pravdu či nikoli. Je to podobné té moudrosti, co všude kolem volá, ale nikdo neposlouchá (Př 1, 20n). Jako měrou totiž my měříme, takovou je nám naměřeno. Kdo však nastaví své „O co mi go“ tak, že vlastní agendu nahradí touhou poznat pravdu a ochotou změnit své myšlení, to je teprve ten, který má uši k slyšení.

Ježíš jim odpověděl: “Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal. Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe. (J7, 16-17)

Ptej se tedy: „O co mi go?“