Pokud chceme zjistit, zda má kapalina kyselou nebo zásaditou povahu, můžeme k tomu použít indikátorový papírek. Je to papírek, který je napuštěný látkou, co se zbarví jinak v zásaditém a jinak v kyselém roztoku. Položíme-li např. lakmusový papírek na plátek citrónu, papírek zčervená. Podobně existuje jeden velmi dobrý indikátor našeho charakteru. Nemusíme olizovat papírky, ale stačí, když jsme vystaveni nespravedlivému zacházení.

O Bohu se svědčí, že je láska (1 J 4,8) a stvořil nás ke svému obrazu (Gen 1,27). Nakolik jsme obrazem Boha, a nakolik jsme sobečtí a jde nám především o naše záležitosti, se dobře projeví, když se nám děje něco nespravedlivého nebo když máme příležitost počítat křivdy. Láska totiž křivdy nikdy nepočítá (1 Kor 13,5).

První věc, která člověka často napadá, je odplata. Posadíme se na svou pomyslnou soudnou stolici, zrekapitulujeme si svá práva a pak vyhlásíme rozsudek. „Ať to všichni vědí, že se mnou se takto zacházet nebude.“ Boží rada ovšem zní jinak:

Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ (Ř 12, 19)

Vyžaduje to víru, jednat s jistotou, že můj život není v rukách lidí, ale v rukách živého Boha. Takto žil Ježíš, který předával vše tomu, který spravedlivě soudí, a když mu spílali, neodplácel spíláním (1 P2, 23). Člověk může vypadat jako hlupák, když mu všichni radí, aby si to nenechal líbit. V krátkodobém horizontu se zdá, že člověk ztrácí, ale v dlouhodobém získává.

Každý má spoustu příležitostí si skládat v sobě hořkost z toho, co mu kdo udělal a neměl udělat, nebo co mu kdo neudělal a udělat měl. Když je toho hodně, zklamání, frustrace, zatrpklost s nás jen přetékají a nikdy nevidíme realitu tak, jak je ve skutečnosti. Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Tak se rychle ukáže, že hrajeme sami za sebe a že Bůh není kapitánem našeho týmu.

Na tomto místě je dobré si připomenout Jákobovo proroctví o Josefovi. Líbí se mi kralický překlad:

Ačkoli hořkostí naplnili jej, a stříleli na něj, a v tajné nenávisti měli ho střelci: Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova (Gen 49, 23-24).

Na několika místech Bible ukazuje, že Josef žil život víry (Gen 39,9; Gen 41,16) a „nehrál sám za sebe“, proto si zachoval svou sílu (Gen 49, 24). Kdyby býval střádal hořkost z nespravedlivého zacházení a opakoval by si, co kdo udělal „MĚ, MĚ, MĚ“, byl by slaboch.  V protikladu k tomu se někdy tvrdí, že slaboch je ten, kdo se nechce prosadit a kdo se zdráhá hájit svá práva. Kdo má asi pravdu?